Voda 2025

"Ať jsou šlajsny plný vody, ať jsou vlny mohutný, aby naše něžný lodi nedrncaly vo šutry." Tak bohužel tahle první sloka modlitby vodáka z knihy Proč bychom se netopili se v sobotu 12. července úplně nenaplnila. Ale začněme od začátku. Nápad na to sjet kousek řeky Sázavy ze Zruče do Kácova vznikl někdy letos na jaře, když jsme chtěli navázat na minulou plavbu do Šternberka. Po důkladném porovnání všech kalendářů jsme se dohodli na termínu 12. července, kdy už bude krásné počasí a řeka bude určitě splavná. Bohužel sobotní ráno plné tmavých mraků a dešťových přeháněk nás přesvědčilo o tom. že prostě větru a dešti neporučíme.
Ale nás to rozhodně neodradilo a po krátkém vlakovém výletě se pod Zručí sjela celá parta o 22 lidech a 9 lodích. Na Chabeřickém jezu se někteří z nás přesvědčili, že déšť je o něco míň mokřejší než samotná řeka. Želivka pak přidala trochu studené vody a pláž Omaha u Střechova nás opět zahřála. Pak už nám zbýval jen Kácov s nesjízdným jezem a hodně drhnutí lodí pod ním. No a za poslední zatáčkou (spojenou s nedobrovolnou koupelí zkušené posádky, mrk, mrk) jsme promočení a bolaví na sedacích místech vrátili lodě. Nemohu mluvit za ostatní, ale za mě to byl úžasný den, plný pohody a kamarádství. Prostě přesně jak se říká dál v modlitbě vodáka: "Ať je každej z naší bandy samej smích a pohoda, ať užijem spoustu srandy, ať se kudlou nebodá."
Takže příště….. AHOJ!!!!

Honza